ÚOHS-S0395/2024/VZ-30551/2024/500

Úřad pro ochranu hospodářské soutěže příslušný podle § 248 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, ve správním řízení zahájeném dne 10. 5. 2024 z moci úřední, jehož účastníkem je

• zadavatel – město Zábřeh, IČO 00303640, se sídlem Masarykovo náměstí 510/6, 789 01 Zábřeh,

ve věci přezkoumání úkonů citovaného zadavatele učiněných při zadávání veřejné zakázky „Ekonomický informační systém města Zábřeh“ v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 8. 11. 2023 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 13. 11. 2023 pod ev. č. Z2023–051452 a v Úředním věstníku Evropské unie uveřejněno dne 13. 11. 2023 pod ev. č. 2023/S 218–686212,

rozhodl takto:

I.

Zadavatel – město Zábřeh, IČO 00303640, se sídlem Masarykovo náměstí 510/6, 789 01 Zábřeh – stanovil zadávací podmínky veřejné zakázky „Ekonomický informační systém města Zábřeh“ zadávané v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 8. 11. 2023 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 13. 11. 2023 pod ev. č. Z2023–051452 a v Úředním věstníku Evropské unie uveřejněno dne 13. 11. 2023 pod ev. č. 2023/S 218–686212, v rozporu s § 36 odst. 1 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení  se zásadou zákazu diskriminace zakotvenou v § 6 odst. 2 citovaného zákona, když v čl. 2.23 „Licenční model a další požadavky na EIS“ přílohy č. 2 zadávací dokumentace požadoval „aby všechny moduly byly od jednoho výrobce EIS“, čímž vytvořil bezdůvodné překážky hospodářské soutěže, což se mohlo projevit v omezení účasti potenciálních dodavatelů v zadávacím řízení na citovanou veřejnou zakázku.

II.

Jako opatření k nápravě nezákonného postupu zadavatele – město Zábřeh, IČO 00303640, se sídlem Masarykovo náměstí 510/6, 789 01 Zábřeh – uvedeného ve výroku I. tohoto rozhodnutí Úřad pro ochranu hospodářské soutěže podle § 263 odst. 3 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, ruší zadávací řízení na veřejnou zakázku „Ekonomický informační systém města Zábřeh“ zadávanou v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 8. 11. 2023 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 13. 11. 2023 pod ev. č. Z2023–051452 a v Úředním věstníku Evropské unie uveřejněno dne 13. 11. 2023 pod ev. č. 2023/S 218–686212.

III.

Zadavateli – město Zábřeh, IČO 00303640, se sídlem Masarykovo náměstí 510/6, 789 01 Zábřeh – se podle § 263 odst. 8 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, až do pravomocného skončení správního řízení vedeného Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže pod sp. zn. ÚOHS-S0395/2024/VZ ukládá zákaz uzavřít smlouvu v zadávacím řízení na veřejnou zakázku „Ekonomický informační systém města Zábřeh“ zadávanou v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 8. 11. 2023 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 13. 11. 2023 pod ev. č. Z2023–051452 a v Úředním věstníku Evropské unie uveřejněno dne 13. 11. 2023 pod ev. č. 2023/S 218–686212.

IV.

Podle § 266 odst. 1 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, v návaznosti na § 1 vyhlášky č. 170/2016 Sb., o stanovení paušální částky nákladů řízení o přezkoumání úkonů zadavatele při zadávání veřejných zakázek, se zadavateli – město Zábřeh, IČO 00303640, se sídlem Masarykovo náměstí 510/6, 789 01 Zábřeh – ukládá 

uhradit náklady řízení ve výši 30 000,– Kč (třicet tisíc korun českých)

 Odůvodnění

I.               ZADÁVACÍ ŘÍZENÍ

1. Zadavatel – město Zábřeh, IČO 00303640, se sídlem Masarykovo náměstí 510/6, 789 01 Zábřeh (dále jen „zadavatel“) – jako veřejný zadavatel dle § 4 odst. 1 písm. d) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“), zahájil dne 8. 11. 2023 odesláním oznámení o zahájení zadávacího řízení k uveřejnění otevřené řízení za účelem zadání veřejné zakázky „Ekonomický informační systém města Zábřeh“, přičemž oznámení bylo uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 13. 11. 2023 pod ev. č. Z2023–051452 a v Úředním věstníku Evropské unie uveřejněno dne 13. 11. 2023 pod ev. č. 2023/S 218–686212 (dále jen „veřejná zakázka“).

2. Podle čl. 2 „specifikace předmětu veřejné zakázky“ přílohy č. 2 zadávací dokumentace je předmětem veřejné zakázky „[..] dodávka a implementace Ekonomického informačního systému (dále jen EIS). Včetně zajištění servisní podpory provozu předmětu veřejné zakázky po dobu 5 let od předání předmětu veřejné zakázky.“

3. V čl. 2.9 „Předpokládaná hodnota veřejné zakázky“ zadávací dokumentace zadavatel stanovil předpokládanou hodnotu realizace ve výši 10 716 000,– Kč DPH a hodnotu podpory provozu ve výši 2 354 000,– Kč bez DPH, přičemž celková předpokládaná hodnota veřejné zakázky byla stanovena ve výši 13 070 000,– Kč bez DPH.

II.             POSTUP ÚŘADU PŘED ZAHÁJENÍM SPRÁVNÍHO ŘÍZENÍ

4. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“), jako orgán příslušný podle § 248 ve spojení s § 270 odst. 5 zákona, k výkonu dozoru nad dodržováním pravidel stanovených tímto zákonem a zadávacími podmínkami pro zadání veřejné zakázky a pro zvláštní postupy podle části šesté zákona, obdržel dne 29. 12. 2023 podnět s žádostí o prošetření postupu zadavatele při zadávání veřejné zakázky.

5. Dne 5. 1. 2024 Úřad požádal zadavatele o zaslání dokumentace o zadávacím řízení a vyjádření k obsahu podnětu. Dne 10. 1. 2024 Úřad obdržel od zadavatele vyjádření k podnětu ze dne 9. 1. 2024 a dokumentaci o zadávacím řízení.

Vyjádření zadavatele ze dne 9. 1. 2024

6. Zadavatel nesouhlasí s tvrzením, že názvy a popisy jednotlivých funkcionalit předmětu veřejné zakázky jsou převzaty z katalogu produktů společnosti GORDIC spol. s.r.o., neboť se dle zadavatele jedná o názvy, které mají formu obecných podstatných jmen a funkcionality jsou popsány s ohledem na požadavky napojení na informační systémy veřejné správy a dle legislativy České republiky.

7. Zadavatel je přesvědčen, že jeho postup nezpůsobuje nepřiměřené překážky pro dodavatele a je v souladu se zákonem. Zadavatel uvádí, že „[z] hlediska požadavků na předmět veřejné zakázky zadavatel stanovil pouze takové požadavky, které vedou k naplnění jeho objektivní potřeby.“

8. Dále zadavatel mj. uvádí, že požadavek, aby všechny moduly ekonomického informačního systému (dále jen „EIS“) byly od jednoho výrobce, stanovil z důvodu propojení, servisu a celistvosti celého EIS. Zadavatel coby výhody tohoto řešení EIS zmiňuje: 

„a.  Spolehlivost a nižší poruchovost EIS a jednoznačnost, kdo odpovídá za případné vady a jejich rychlé odstranění. 

b. Kompatibilitu a integraci, kdy moduly EIS od jednoho výrobce jsou obvykle navrženy tak, aby spolu efektivně spolupracovaly, což může snížit problémy s kompatibilitou a integrací. 

c. Práce s EIS od jednoho výrobce zjednodušuje proces podpory a údržby EIS. 

d. Pokud jsou všechny moduly EIS od jednoho výrobce, usnadňuje to školení uživatelů a zvyšuje srozumitelnost EIS. 

e. Lepší výkon a optimalizace, kdy integrace všech modulů od jednoho výrobce může umožnit lepší optimalizaci výkonu. Výrobce má celkový přehled a může lépe optimalizovat výkon jednotlivých modulů. 

f. Centralizovaná správa bezpečnosti může být jednodušší, když všechny moduly pocházejí od jednoho výrobce. To může zjednodušit implementaci a sledování bezpečnostních politik. 

g. Implementace může být rychlejší, protože všechny komponenty byly navrženy tak, aby spolupracovaly. To může znamenat méně problémů při konfiguraci a integraci. 

h. Komunikace oprávněných uživatelů s jedním místem služby zákaznické podpory EIS pro zadávání požadavků a hlášení provozních závad. Pokud by byly moduly od různých výrobců, existuje velké riziko v oblasti kybernetické bezpečnosti, tj. zejména možné nedostupnosti, integrity a důvěrnosti dat v EIS. Zejména v případě, pokud by každý modul byl od jiného výrobce.“

9. Zadavatel ve svém vyjádření sdělil, že dle jeho názoru existuje na trhu více výrobců a následně na ně navázaných dodavatelů, kteří mohou nabídnout požadovaný EIS, např. EIS od firmy GORDIC spol. s r. o., VERA, spol. s r. o., Seyfor, a. s. atd.

Další průběh šetření před zahájením správního řízení

10. Dne 13. 2. 2024 Úřad vyzval dodavatele Asseco Solutions, a.s.[1], který je na základě smlouvy o užití, implementaci a provozní podpoře informačního systému HELIOS Fenix stávajícím dodavatelem ekonomického informačního systému užívaného zadavatelem, aby zaslal písemné sdělení, zda poskytuje, či v minulosti poskytoval, plnění obdobné tomu, které je v současnosti poskytováno zadavateli, a to v obdobném rozsahu a za využití modulů poddodavatele FLUX, spol s.r.o.[2]

Vyjádření dodavatele Asseco Solutions, a.s. ze dne 20. 2. 2024

11. Dodavatel Asseco Solutions, a.s. zaslal Úřadu ve svém sdělení seznam obcí a měst, kterým poskytuje obdobné plnění, a to ekonomický informační systém tvořený moduly dvou či více poddodavatelů, v obdobném rozsahu.

Další průběh šetření před zahájením správního řízení

12. V návaznosti na vyjádření ze dne 9. 1. 2024 vyzval Úřad přípisem ze dne 16. 2. 2024 zadavatele, aby podrobněji popsal jím uvedené skutečnosti, a to především s jakými konkrétními negativními dopady v kontextu níže uvedených okruhů výhod či rizik se v situaci, kdy používá ekonomický informační systém (dále jen „EIS“), jehož součástí jsou moduly od různých výrobců, setkává:

• propojení servisu a celistvost,
• spolehlivost, nižší poruchovost EIS a odpovědnost za případné vady a jejich rychlé odstranění,
• kompatibilita a integrace,
• zjednodušení procesu podpory a údržby EIS,
• usnadnění školení uživatelů,
• existence velkého rizika v oblasti kybernetické bezpečnosti

Dále Úřad žádal zadavatele, aby objasnil, jaké konkrétní skutečnosti neumožňují dostatečnou funkčnost EIS, který se skládá z modulů od více výrobců a z jakého důvodu není možné fakticky zajistit jeho obdobné fungování, jako v případě EIS, jehož moduly jsou od jednoho výrobce.

Vyjádření zadavatele ze dne 21. 2. 2024

13. Zadavatel uvádí, že z hlediska propojení, servisu a celistvosti „EIS musí být mezi různými moduly vytvořena rozhraní vždy na každé straně různých modulů, což při provedení upgrade jednoho modulu musí být rozhraní ověřena a případně upravena obě rozhraní.“ Zadavatel dále uvádí, že tato situace zvyšuje množství chyb např. při přenosu účetních dat, jelikož stávající moduly nejsou propojeny online.

14. Zadavatel ke spolehlivosti a poruchovosti EIS uvádí, že „pokud dojde k závadě, trvá někdy i několik roků, než dojde k odstranění závady“, což je dáno nutností komunikovat s dvěma helpdesky současně, jak dodavatele, tak poddodavatele. Komunikace s jedním dodavatelem by dle zadavatele bezesporu vedla k rychlejšímu vyřešení daného požadavku.

15. Ke kompatibilitě a integraci zadavatel uvádí mj. že z modulů personalistika a mzdy si musí zaměstnanci každý měsíc vygenerovat datový sobor, který následně uloží na interním sdíleném disku, odkud si ho následně stáhnou pracovnice Odboru finančního a nahrají ho do druhého modulu. Výplaty se tak musí rozúčtovávat ručně, což opět zvyšuje pravděpodobnost vzniku chyb. Jelikož se jedná o zpracování osobních údajů, takováto manipulace z hlediska důvěrnosti informací snižuje jejich ochranu.

16. Zjednodušení procesu podpory a údržby EIS vidí zadavatel především v komunikaci pouze s jedním dodavatelem, jelikož ve stávající situaci musí zadavatel komunikovat s dodavatelem i poddodavatelem, a to z toho důvodu, že komunikace s dodavatelem je velmi zdlouhavá.

17. K usnadnění školení uživatelů zadavatel uvádí, že školení „pro různé moduly je prováděno jiným výrobcem, a to zvyšuje nároky na časovou kapacitu školených zaměstnanců.“

18. Zadavatel popisuje, že „moduly od různých výrobců mohou mít různé úrovně zabezpečení, což může zvýšit riziko bezpečnostních hrozeb.“. Za problematickou považuje zadavatel neexistenci centrální správy oprávnění přístupů, což vede k situaci, kdy se mohou neoprávnění uživatelé dostat k informacím, které pro svou práci nepotřebují.

19. Zadavatel dále uvádí, že každý výrobce má své vlastní postupy pro podporu a údržbu, což komplikuje koordinaci a řešení vad. Každý výrobce má jiný časový plán pro aktualizace a vylepšení, což může vést k chybám v rozhraní. Dále zadavatel dodává, že „do některých stávajících modulů různých výrobců se musí zadávat údaje a informace samostatně duplicitně.“

Další průběh šetření před zahájením správního řízení

20. Dne 26. 2. 2024 Úřad požádal dodavatele Aricoma Systems a.s.[3], VERA spol. s.r.o.[4], Seyfor a.s.[5], Marbes s.r.o.[6] a DYNATECH s.r.o.[7], coby dodavatele působící na relevantním trhu, ke sdělení stanoviska k následujícím otázkám:

• Uveďte, zda byste byli předmět plnění veřejné zakázky, tedy EIS, jehož moduly jsou pouze od jednoho výrobce, schopni dodat.
• Pokud byste nebyli schopni shora uvedený požadavek zadavatele stanovený v příloze č. 2 bodu 2.23 splnit, sdělte Úřadu, zda byste byli schopni předmět plnění dodat skrze poddodavatele, tedy s možností, že by moduly byly od více než jednoho výrobce. Pokud obdobná plnění dodáváte, uveďte, jakým zadavatelům tyto poskytujete.
• Uveďte, zda jste zaznamenali, že zadavatel tuto veřejnou zakázku vypsal a zda jste zvažovali podání nabídky. Pokud jste podání nabídky zvažovali, uveďte, z jaké důvodu jste se rozhodli tak nakonec neučinit.

21. Dodavatel Aricoma Systems a.s. v rámci svého vyjádření, které Úřad obdržel dne 5. 3. 2024, uvádí, že není schopen dodat předmět plnění veřejné zakázky a dále že nemá zmapovanou aktuální množinu poddodavatelů. Dodavatel Aricoma Systems a.s. sdělil, že vypsání veřejné zakázky zaznamenal, ale o podání nabídky neuvažoval, jelikož nepůsobí v oblasti dodávek systémů pro agendy státní správy.

22. Dodavatel VERA spol. s.r.o. v rámci svého vyjádření, které Úřad obdržel dne 5. 3. 2024, mj. uvádí, že předmět plnění veřejné zakázky, jehož moduly mají být pouze od jednoho výrobce, není schopen dodat. Dodavatel VERA spol. s.r.o. dle svého tvrzení zaznamenal vypsání veřejné zakázky a zvažoval podání nabídky, ovšem uvádí, že ze zadávací dokumentace nebylo zcela zřejmé, že zadavatel hodlá omezit možnosti poddodávek, přičemž z odpovědi na dotaz jiného subjektu v průběhu zadávacího řízení vyplynulo, že dodavatel VERA spol. s.r.o. nebude schopný požadavek právě na jediného výrobce veškerých modulů splnit a rozhodl se proto, jak sám uvádí, nabídku nepodat. Dodavatel VERA spol. s.r.o. v rámci svého vyjádření poznamenal, že pokud by zadavatel umožnil využít poddodavatele v modulech „Práce a mzdy“ a „Personalistika“, pak by zadavatelovo tvrzení, že „na trhu je více dodavatelů, kteří mohou nabídnout požadovaný EIS“ bylo teoreticky pravdivé, protože např. VERA spol. s.r.o. by se mohla zúčastnit.

23. Dodavatel Seyfor a.s. v rámci svého vyjádření, které Úřad obdržel dne 8. 3. 2024, uvádí, že nezvažoval svou účast ve výběrovém řízení, jelikož jeho produkty aktuálně neobsahují všechny potřebné funkcionality. Dodavatel Seyfor a.s. sdělil, že by musel vyvinout velkou část funkcionalit, či využít integraci systémů s produkty poddodavatelů, čímž by nesplnil podmínky uvedené v zadávací dokumentaci.

24. Ostatní dodavatelé svou odpověď Úřadu nezaslali.

III.           PRŮBĚH SPRÁVNÍHO ŘÍZENÍ

25. Po přezkoumání obdržené dokumentace o zadávacím řízení získal Úřad pochybnosti o souladu postupu zadavatele se zákonem, a to zda zadavatel při zadávání veřejné zakázky neporušil pravidlo stanovené v § 36 odst. 1 zákona v návaznosti na zásadu zákazu diskriminace zakotvenou v § 6 odst. 2 zákona, když v rámci vymezení předmětu veřejné zakázky, konkrétně v čl. 2.23 „Licenční model a další požadavky na EIS“ přílohy č. 2 zadávací dokumentace uvedl, že „[z]adavatel požaduje, aby všechny moduly byly od jednoho výrobce EIS.“

26. Úřad proto zahájil správní řízení z moci úřední vedené pod sp. zn. ÚOHS-S0395/2024/VZ.

27. Účastníkem správního řízení je podle § 256 zákona zadavatel.

28. Zahájení správního řízení oznámil Úřad zadavateli přípisem ze dne 10. 5. 2024, ve kterém zadavatele seznámil se svými pochybnostmi.

29. Dnem 10. 5. 2024, kdy bylo předmětné oznámení o zahájení správního řízení doručeno zadavateli, bylo podle § 46 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), ve spojení s § 249 zákona zahájeno správní řízení z moci úřední.

30. Usnesením ze dne 14. 5. 2024 určil Úřad zadavateli lhůtu, ve které byl podle § 36 odst. 1 správního řádu oprávněn navrhovat důkazy a činit jiné návrhy a podle § 36 odst. 2 správního řádu oprávněn vyjádřit v řízení své stanovisko, a dále lhůtu k podání informací Úřadu o dalších úkonech, které zadavatel provede v šetřeném zadávacím řízení v průběhu správního řízení, a zaslání příslušné dokumentace o zadávacím řízení pořízené v souvislosti s provedenými úkony, a to nejpozději jeden den po provedení příslušného úkonu.

31. Dne 20. 5. 2024 Úřad obdržel vyjádření zadavatele ze dne 17. 5. 2024, ve kterém k Úřadem uváděným pochybnostem uvádí konkrétní negativní dopady, se kterými se potýká při užívání aktuálního ekonomického informačního systému, který se skládá z modulů od dvou výrobců – Asseco Solutions a.s. a FLUX spol. s.r.o. Na základě této negativní zkušenosti se zadavatel dle svého tvrzení rozhodl pro stanovení zadávacích podmínek, mezi kterými je mj. i požadavek na moduly pouze od jediného výrobce. Zadavatel se domnívá, že požadavek na EIS od jediného výrobce je legitimní na základě zkušeností a skutečností, které ve svém vyjádření uvedl. Zadavatel je přesvědčen, že jeho postup nezpůsobuje nepřiměřené překážky pro dodavatele a je v souladu se zákonem. Zadavatel uvádí, že „[z] hlediska požadavků na předmět veřejné zakázky zadavatel stanovil pouze takové požadavky, které vedou k naplnění jeho objektivní potřeby.“

32. Usnesením ze dne 3. 6. 2024 stanovil Úřad zadavateli lhůtu, v níž se mohl vyjádřit k podkladům rozhodnutí. Zadavatel se ve stanovené lhůtě ani později v průběhu správního řízení nevyjádřil.

IV.          ZÁVĚRY ÚŘADU

33. Úřad přezkoumal na základě § 248 a následujících ustanovení zákona případ ve všech vzájemných souvislostech, a po zhodnocení všech podkladů, zejména dokumentace o zadávacím řízení, vyjádření zadavatele, a na základě průzkumu trhu rozhodl o tom, že zadavatel postupoval při stanovení zadávacích podmínek veřejné zakázky v rozporu se zákonem, a proto přistoupil ke zrušení zadávacího řízení. Ke svému rozhodnutí Úřad uvádí následující rozhodné skutečnosti.

Relevantní ustanovení právních předpisů

34. Podle § 6 odst. 2 zákona ve vztahu k dodavatelům musí zadavatel dodržovat zásadu rovného zacházení a zákazu diskriminace.

35. Podle § 28 odst. 1 písm. a) zákona se zadávacími podmínkami pro účely tohoto zákona rozumí veškeré zadavatelem stanovené

1. podmínky průběhu zadávacího řízení,

2. podmínky účasti v zadávacím řízení,

3. pravidla pro snížení počtu účastníků zadávacího řízení nebo snížení počtu předběžných nabídek nebo řešení,

4. pravidla pro hodnocení nabídek,

5. další podmínky pro uzavření smlouvy na veřejnou zakázku podle § 104 zákona.

36. Podle § 36 odst. 1 zákona zadávací podmínky nesmí být stanoveny tak, aby určitým dodavatelům bezdůvodně přímo nebo nepřímo zaručovaly konkurenční výhodu nebo vytvářely bezdůvodné překážky hospodářské soutěže.

37. Podle § 37 odst. 1 písm. a) zákona může zadavatel podmínky účasti v zadávacím řízení stanovit jako

a)      podmínky kvalifikace,

b)      technické podmínky vymezující předmět veřejné zakázky včetně podmínek nakládání s právy k průmyslovému nebo duševnímu vlastnictví vzniklými v souvislosti s plněním smlouvy na veřejnou zakázku,

c)      obchodní nebo jiné smluvní podmínky vztahující se k předmětu veřejné zakázky, nebo

d)      zvláštní podmínky plnění veřejné zakázky, a to zejména v oblasti vlivu předmětu veřejné zakázky na životní prostředí, sociálních důsledků vyplývajících z předmětu veřejné zakázky, hospodářské oblasti nebo inovací.

38. Podle § 263 odst. 3 zákona stanoví-li zadavatel zadávací podmínky v rozporu s tímto zákonem, Úřad uloží nápravné opatření spočívající ve zrušení zadávacího řízení.

Skutečnosti vyplývající z dokumentace o zadávacím řízení

39. V čl. 2.4. „Účel veřejné zakázky“ zadávací dokumentace zadavatel stanovil, že „[ú]čelem veřejné zakázky je vytvoření dostatečně robustního a bezpečného prostředí informačního systému, který slouží pro zajištění chodu procesů při výkonu veřejné správy a samosprávy.“

40. V čl. 2.5. „Předmět veřejné zakázky“ zadávací dokumentace zadavatel stanovil, že „[p]ředmětem této veřejné zakázky je dodávka a implementace Ekonomického informačního systému (dále jen EIS). Včetně zajištění servisní podpory provozu předmětu veřejné zakázky po dobu 5 let od předání předmětu veřejné zakázky.“

41. V čl. 2.23 „Licenční model a další požadavky na EIS“ přílohy č. 2 zadávací dokumentace uvádí, že „[z]adavatel požaduje, aby všechny moduly byly od jednoho výrobce EIS“.

42. Z Protokolu o otevírání nabídek ze dne 18. 12. 2023 vyplývá, že v zadávacím řízení byla podána jediná nabídka, a to nabídka dodavatele GORDIC spol. s. r. o.[8]

K výroku I. tohoto rozhodnutí

43. Úřad předně podotýká, že si je plně vědom toho, že je to zadavatel, kdo stanovuje zadávací podmínky tak, aby odpovídaly jeho potřebám, a tedy reflektovaly jeho požadavky na předmět plnění. Vymezení předmětu veřejné zakázky tedy závisí výlučně na uvážení zadavatele, který je jako jediný schopen nejlépe definovat svoje potřeby a nikdo jiný není oprávněn stanovovat předmět plnění namísto zadavatele.

44. Veškeré požadavky však musí vždy vycházet z objektivně zdůvodnitelných potřeb zadavatele. I při existenci konkrétní potřeby, na základě které zadavatel specifikuje určitý technický parametr výrobku, práce nebo poptávané služby, kterým provádí kvalitativní vymezení předmětu veřejné zakázky, musí zadavatel dodržet základní zásady zadávacího řízení, jež nachází své vyjádření v § 6 zákona, aby bylo dosaženo účelu předpokládaného zákonem, a to uskutečnění soutěže o konkrétní veřejnou zakázku za splnění základních zásad veřejného zadávání, a to zásad transparentnosti, nediskriminace, přiměřenosti a rovného zacházení. Jedním z důsledků zadávacího řízení je omezení okruhu dodavatelů pro účely uzavření smlouvy a s tím související výběr vhodného dodavatele k uzavření smlouvy na plnění veřejné zakázky. Uvedené omezení se děje prostřednictvím nastavení parametrů předmětu plnění a příp. nastavením požadavků na kvalifikaci. Uvedené pak musí být nastaveno takovým způsobem, aby nedocházelo k omezování hospodářské soutěže v rozporu se zákonem. Tomu mají zabránit právě zásady uvedené v § 6 zákona.

45. Konkrétně zásadu zákazu diskriminace ve smyslu § 6 odst. 2 zákona, resp. povinnost jejího dodržování řeší např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 6. 2008[9], ze kterého vyplývá, „že smysl a cíl zákazu diskriminace nutně vede interpreta § 6 zákona k závěru, že tento zákaz zahrnuje jednak zákaz diskriminace zjevné (přímé), tedy odlišného zacházení s jednotlivcem ve srovnání s celkem, jednak též zákaz diskriminace skryté (nepřímé), pokud tato vede v podstatě k obdobným právem zakázaným důsledkům (v oblasti práva veřejných zakázek tedy poškozování hospodářské soutěže a konkurenčního prostředí mezi dodavateli).“ Nejvyšší správní soud dále konstatoval: „Klíčovým problémem takto pojaté skryté diskriminace je tedy ‚zjevná nepřiměřenost‘ kvalifikačních předpokladů ve vztahu ke konkrétní veřejné zakázce. Tato zjevná nepřiměřenost není vymezitelná žádnou obecnou floskulí, nýbrž je nutno ji vykládat vždy se zřetelem na individuální kauzu. (…) V každém případě musí správní soudy při aplikaci kritéria ‚zjevné nepřiměřenosti‘ poskytnout prostor pro legitimní ekonomickou úvahu zadavatele, a tedy shledání skryté diskriminace je přípustné tam, kde kvalifikační předpoklady jsou vskutku excesivní a jasně vybočují z oprávněných potřeb dané zakázky (…).“ Byť se uvedené závěry obsažené v citovaném rozsudku vztahují k předchozí právní úpravě, jsou dle názoru Úřadu plně aplikovatelné i ve vztahu k zákonu č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, neboť přijetí nové právní úpravy nikterak nepozměnilo smysl základních zásad. Tyto závěry jsou rovněž přiléhavé i obecně ve vztahu ke stanovování podmínek účasti v zadávacím řízení, přestože se citované soudní rozhodnutí týká toliko stanovení požadavků zadavatele na kvalifikaci potenciálních dodavatelů. Gros citovaného rozsudku totiž spočívá v uchopení „zjevné nepřiměřenosti“ v jednání zadavatele, a to bez rozdílu, zda k tomu mělo dojít nastavením požadavků na samotný předmět plnění, či nastavením požadavků na kvalifikaci, resp. způsobilost dodavatelů. Úřad dále upozorňuje, že samotná podstata zákazu tzv. skryté diskriminace znemožňuje jakoukoliv mechanickou aplikaci. Není totiž dost dobře možné požadovat po zadavatelích, aby jimi stanovené požadavky na předmět plnění mohli splnit všichni dodavatelé pohybující se na relevantním trhu. Takový požadavek by ostatně nebyl ani reálně možný a byl by v rozporu se smyslem a účelem zákona, kterým je zajistit právě to, aby nabídku sice mohlo podat široké spektrum dodavatelů, nicméně pouze těch, kteří jsou schopni předmět plnění řádně, v požadovaných specifikacích, resp. v požadované specifikaci či parametrech dodat.

46. V souvislosti s užitím pojmu „zjevná nepřiměřenost“ Úřad podotýká, že zásada přiměřenosti (proporcionality) byla do zákona přejata z dikce evropských zadávacích směrnic, přičemž zakotvení této zásady vychází ze skutečnosti, že zákon ponechává zadavatelům značnou míru diskrece stran volby konkrétního postupu v zadávacím řízení. Postup v souladu se zásadou přiměřenosti primárně (nikoli však výlučně) spočívá v tom, že na jedné straně zadavateli poskytuje dostatečné záruky výběru dodavatele, který skutečně bude schopen veřejnou zakázku v požadované kvalitě a v požadovaných termínech realizovat, na druhou stranu se bude jednat o postup, který nad rámec garance výše uvedeného cíle nebude dále nedůvodně omezovat hospodářskou soutěž. Jedná se o zásadu, kterou by se zadavatel měl řídit ve všech fázích zadávacího řízení, např. i při vymezení předmětu plnění a požadavků na něj kladených.

47. V souvislosti s problematikou specifikace předmětu plnění v návaznosti na potřeby zadavatele lze odkázat například na rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 19. 12. 2016[10], v němž se uvedený soud vyjádřil následovně: „Předně soud považuje za nutné konstatovat, že každý zadavatel při zadávání veřejné zakázky reaguje na svoji potřebu a k té samozřejmě směřuje svou snahu o uzavření smlouvy prostřednictvím veřejné zakázky. Podle názoru soudu je naprosto v pořádku, pokud zadavatel reaguje vypsáním zakázky na svoji vzniklou potřebu řešení určité situace. Z povahy věci tak samotná potřeba zadavatele v sobě implikuje omezení pro její řešení, neboť určité zájmy zadavatelů v sobě implikují pouze limitní množství řešitelů.“ V kontextu uvedeného lze odkázat rovněž na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 7. 2009[11], v němž jmenovaný soud konstatoval, že „[p]ředmět veřejné zakázky vychází z potřeb zadavatele a může mít nejrůznorodější charakter daný jeho věcným obsahem, potřebami zadavatele, jeho finančními možnostmi apod.“

48. Obecně v souvislosti s procesem zadávání veřejných zakázek Úřad dále konstatuje, že v zadávacím řízení lze každou zadávací podmínku či požadavek zadavatele vnímat jako do určité míry limitující, resp. omezující, nicméně takto je konstruován celý zákon o zadávání veřejných zakázek a určitá míra limitace volnosti zadavatele na straně jedné, resp. dodavatele na straně druhé, je zákonem předem předvídána. Uvedená míra přípustnosti omezení hospodářské soutěže je však limitována konkrétními ustanoveními zákona, zejména již zmíněnými zásadami zakotvenými v § 6 zákona.

49. Zadavatel v případě, že klade na dodavatele (účastníky) určitá omezení, resp. požadavky na dodávané plnění, je vázán jednotlivými zákonnými ustanoveními, stejně tak pak je povinen reflektovat ve vztahu ke všem jeho úkonům, tedy i nastavení zadávacích podmínek, mj. § 6 odst. 1 a 2 zákona, v němž jsou vyjádřeny základní zásady zadávacího řízení. Zadavatel je tedy povinen dodržovat kromě jiného zásadu nediskriminace a přiměřenosti a současně platí, že nesmí bezdůvodně zvýhodnit či znevýhodnit některé z dodavatelů. Uvedené však neznamená, že je zadavatelům upírána možnost stanovit zadávací podmínky podle svých potřeb. Nároky kladené zadavatelem na předmět veřejné zakázky pak ovšem musí vycházet z objektivně zdůvodnitelných požadavků zadavatele. Podle ustanovení § 36 odst. 1 zákona platí, že zadávací podmínky nesmí být zadavatelem stanoveny tak, aby určitým dodavatelům bezdůvodně přímo či nepřímo zaručovaly konkurenční výhodu nebo vytvářely bezdůvodné překážky hospodářské soutěže. Úřad přitom uvádí, že citované ustanovení zákona musí být vykládáno ve shodě se základními zásadami zadávacího řízení zakotvenými v § 6 zákona. Lze přitom dovozovat, že zadávací podmínky mohou za konkrétních okolností ve svém důsledku vytvářet jistou nerovnováhu mezi dodavateli, tj. mohou do určité míry „prolamovat“ základní zásady zadávacího řízení (a to především zásadu zákazu diskriminace), avšak výlučně za předpokladu, že pro to existuje objektivní důvod na straně zadavatele (ve svém důsledku se pak tedy ani nejedná o porušení zásady zákazu diskriminace). Jinak řečeno, zadávací podmínky sice mohou pro určité dodavatele skýtat výhodu, avšak nesmí tomu tak být bezdůvodně, tj. tato výhoda musí být odůvodněna, resp. vycházet z konkrétních logických úvah a potřeb zadavatele a musí pro ni existovat objektivní příčiny. Pokud tomu tak bude, nelze z pohledu Úřadu hovořit o porušení zákona při stanovení zadávacích podmínek zadavatelem.

50. Ze zadávací dokumentace vyplývá, jak již bylo uvedeno výše, že předmětem veřejné zakázky je dodávka a implementace EIS, a to včetně zajištění servisní podpory provozu předmětu veřejné zakázky po dobu 5 let od předání předmětu veřejné zakázky s tím, že EIS se skládá z řady modulů, které společně tvoří komplexní systém sloužící pro účely zadavatele. Se zřetelem ke shora uvedeným obecným východiskům ve smyslu naplnění požadavků zákona se Úřad v šetřené věci zabýval posouzením podmínky stanovené v čl. 2.23 „Licenční model a další požadavky na EIS“ přílohy č. 2 zadávací dokumentace, v rámci níž je stanoveno, že „[z]adavatel požaduje, aby všechny moduly byly od jednoho výrobce EIS.“.

51. Zadavatel ve vztahu k oprávněnosti uvedeného požadavku argumentuje zejména tím, že se tímto požadavkem snaží zamezit situaci, kdy jednotlivé moduly implementované do EIS společně nekomunikují a není zaručena jejich správná funkčnost a kompatibilita. Zadavatel uvádí, že zvažoval možnost poptávat EIS složený z modulů od více výrobců, ovšem na základě svých zkušeností se stávajícím systémem se rozhodl k tomuto nepřistoupit.

52. Úřad v zásadě souhlasí s argumentem, že zadavatel může stanovit zadávací podmínky tak, aby se vyvaroval budoucí potenciálně problematické situaci, kdy nebude mít plně funkční a kompatibilní EIS. Je však vždy nutné zvážit, jaké prostředky k dosažení tohoto cíle zvolí, neboť jak již bylo řečeno výše, zákon umožňuje stanovení pouze takových zadávacích podmínek, které nejsou diskriminační a bezdůvodně neomezují hospodářskou soutěž.

53. Zadavatel ve svém vyjádření ze dne 9. 1. 2024 sdělil, že dle jeho názoru existuje na trhu více výrobců a následně na ně navázaných dodavatelů, kteří mohou nabídnout požadovaný EIS, např. EIS od firmy GORDIC spol. s r. o., VERA, spol. s r. o., Seyfor, a. s. atd. Úřad se na dodavatele působící na relevantním trhu obrátil v průběhu šetření podnětu s žádostí o sdělení, zda by byli předmět plnění veřejné zakázky, tedy EIS, jehož moduly jsou pouze od jednoho výrobce, schopni dodat jako celek, případně zda by byli schopni předmět plnění dodat skrze poddodavatele, tedy s možností, že by moduly byly od více než jednoho výrobce. Zároveň se Úřad dotazoval, zda tito dodavatelé zvažovali podání nabídky v šetřeném zadávacím řízení (viz bod 20. odůvodnění tohoto rozhodnutí).

54. Z šetření Úřadu vyplynulo, že žádný z dodavatelů, kteří Úřadu poskytly své stanovisko, by samostatně, tj. bez možnosti využití poddodavatele, nebyl schopen zadavatelem poptávané plnění dodat (viz body 21. – 23. odůvodnění tohoto rozhodnutí). Dodavatel Aricoma Systems a.s. sdělil, že vypsání veřejné zakázky zaznamenal, ale o podání nabídky neuvažoval, jelikož nepůsobí v oblasti dodávek systémů pro agendy státní správy. Dodavatel VERA spol. s.r.o. sdělil, že není schopný požadavek právě na jediného výrobce veškerých modulů splnit a rozhodl se proto nabídku nepodat s tím, že pokud by zadavatel umožnil využít poddodavatele v modulech „Práce a mzdy“ a „Personalistika“, pak by zadavatelovo tvrzení, že „na trhu je více dodavatelů, kteří mohou nabídnout požadovaný EIS“ bylo teoreticky pravdivé, protože např. VERA spol. s.r.o. by se mohla zúčastnit. Dodavatel Seyfor a.s. v rámci svého vyjádření uvedl, že nezvažoval svou účast v zadávacím řízení, jelikož jeho produkty aktuálně neobsahují všechny potřebné funkcionality a dále sdělil, že by musel vyvinout velkou část funkcionalit, či využít integraci systémů s produkty poddodavatelů, čímž by nesplnil podmínky uvedené v zadávací dokumentaci. V neposlední řadě Úřad uvádí, že jediným dodavatelem, který v zadávacím řízení podal svoji nabídku, byl dodavatel GORDIC spol. s. r. o.

55. Jak již bylo konstatováno výše, zadavatelům nelze upírat možnost stanovit zadávací podmínky podle svých potřeb, nicméně nároky kladené zadavatelem na předmět veřejné zakázky musí vždy vycházet z objektivně zdůvodnitelných požadavků zadavatele. Úřad na tomto místě považuje za nutné podotknout, že zadavatel nejedná v rozporu se zákonem v případě, kdy jím nastavené zadávací podmínky, resp. požadavky na předmět veřejné zakázky jsou dostatečně odůvodněné, byť mohou mít omezující charakter pro některé dodavatele. V opačném případě by docházelo k situaci, kdy by bylo v rozporu se zákonem poptávat např. výrobek, který je schopen vyrobit pouze jediný výrobce nehledě na charakter výrobku a trhu, což by de facto zcela vyloučilo možnost poptávat moderní či inovativní výrobky, které jsou nově dostupné a současně jsou na trhu prozatím nabízeny jediným výrobcem, čímž by docházelo k neodůvodněnému zásahu do vývoje samotného trhu. Skutečnost, že existuje pouze jediný dodavatel určitého plnění, sama o sobě nemůže zadavateli „nedovolit“ takové plnění poptat, pokud zadavatel odůvodní, proč poptává právě toto řešení. Vždy je třeba zohlednit konkrétní potřeby zadavatele a jeho konkrétní důvody, které jej vedly k poptávce určitého výrobku/plnění. Úřad tedy zdůrazňuje, že nelze automaticky tvrdit, že v případě, kdy poptávané plnění může poskytnout pouze jeden dodavatel, znamená to bez dalšího porušení zákona.

56. Z vyjádření zaslaných zadavatelem v průběhu šetření podnětu i následně v rámci správního řízení vyplývá, že zásadním aspektem, který zadavatele vedl ke stanovení předmětného požadavku, je celá řada negativních zkušeností, které má zadavatel se stávajícím řešením EIS, resp. se stávajícím dodavatelem Asseco Solutions, a.s., kdy zadavatel poukazuje zejména na nepropojenost modulů dodavatele a jeho poddodavatele FLUX, spol s.r.o. a s tím spojenou vyšší chybovost při přenosu dat. Dále zadavatel zmiňuje složitou a zdlouhavou komunikaci v případě řešení závad EIS, kdy je nucen pro zrychlení celého procesu komunikovat zvlášť s dodavatelem a zvlášť s jeho poddodavatelem, resp. využívat dva různé helpdesky podle toho, v jakém modulu došlo k chybě, přestože dle smlouvy má být osobou odpovědnou za řešení problémů dodavatel Asseco Solutions, a.s. V této souvislosti zadavatel rovněž poukazuje na to, že každý výrobce má jiný časový plán pro aktualizace a vylepšení, což může vést k chybám v rozhraní. Nepropojenost modulů různých výrobců pak zadavatel demonstroval na situaci, kdy v rámci stávajícího EIS mezi moduly nedochází k přenosu dat a tato je nutné nejprve stáhnout z jednoho modulu v podobě datového souboru, který je uložen na interním sdíleném disku zadavatele, a poté tato data nahrát do jiného modulu v rámci EIS. V neposlední řadě zadavatel zmiňuje coby negativum stávajícího řešení (zejména z časového hlediska) potřebu školení svých zaměstnanců zvlášť u každého výrobce. Za problematické považuje zadavatel neexistenci centrální správy oprávnění přístupů, což vede k situaci, kdy se mohou neoprávnění uživatelé dostat k informacím, které pro svou práci nepotřebují.

57. V rámci přípisu ze dne 16. 2. 2024 Úřad rovněž vyzýval zadavatele, aby objasnil, jaké konkrétní skutečnosti dle jeho názoru obecně neumožňují dostatečnou funkčnost EIS, který se skládá z modulů od více výrobců a z jakého důvodu není možné fakticky zajistit jeho obdobné fungování (ať už smluvně, úpravou uživatelského prostředí či cílového nastavení jednotlivých funkcionalit zajišťujících bezproblémovou komunikaci jednotlivých modulů ze strany dodavatele, případně jiným vhodným způsobem), jako v případě EIS, jehož moduly jsou od jednoho výrobce.

58. Zadavatel uvedl, že ze zkušenosti se stávajícím dodavatelem by zajištění dostatečné funkce EIS složeného z modulů vícero výrobců znamenalo velkou zátěž pro zadavatele při implementaci, provozu, školení, změnách a odstraňování chyb v EIS. Zadavatel uvádí, že přestože mohou být provedeny úpravy na úrovni uživatelského rozhraní a cílového nastavení funkcionalit, stále existuje riziko nekompatibility na úrovni kódu nebo datových struktur, které mohou omezit bezproblémovou komunikaci mezi moduly s tím, že každý výrobce má své vlastní postupy pro podporu a údržbu, což komplikuje koordinaci a řešení vad. Dle zadavatele některé licence nebo smlouvy mohou omezovat možnosti úprav nebo integrace s moduly jiných výrobců. Zadavatel zdůraznil, že se v případě, kdy jsou jednotlivé agendy od různých výrobců, vystavuje větší chybovosti při převodu dat, pokud je vůbec tento převod možný s tím, že tuto zkušenost má právě se stávajícím řešením EIS. Dle zadavatele v případě EIS od jednoho výrobce je bezesporu zaručena větší spolehlivost celého systému a není nutné „ladit“, jakým způsobem a jakou formou budou různé moduly mezi sebou komunikovat. Stabilita složeného EIS je dle sdělení zadavatele z jeho zkušeností nižší a vykazuje na straně zadavatele větší chybovost a vysokou finanční i personální zátěž.

59. V kontextu výkladu ust. § 36 odst. 1 zákona, podle něhož zadávací podmínky sice mohou pro určité dodavatele skýtat výhodu, avšak nesmí tomu tak být bezdůvodně, Úřad opakuje, že jestliže je zadavatel schopen své požadavky zdůvodnit, pak i pokud by vedly pouze k jedinému dodavateli na trhu, nejednalo by se o porušení pravidla stanoveného v § 36 odst. 1 zákona. Za situace, kdy v šetřeném případě požadavek zadavatele, aby veškeré moduly byly od jednoho výrobce EIS vede k nespornému omezení soutěže mezi dodavateli, kdy byla navíc podána jediná nabídka dodavatele GORDIC spol. s.r.o., musí být zdůvodnění potřeb zadavatele dostatečně konkrétní, podložené takovými skutkovými podklady, které odůvodňují nemožnost či nevhodnost zvolit jiné řešení, které by zajistilo hospodářskou soutěž mezi dodavateli. Předložené zdůvodnění navíc musí být podloženo objektivní potřebou zadavatele, tj. je nezbytné prokázat, že je nutné pro uspokojení potřeb zadavatele pořídit daný předmět plnění v požadované kvalitě, tj. disponující právě a jen požadovanými vlastnostmi stanovenými v zadávacích podmínkách, neboť bez nich by plnění pro zadavatele postrádalo smysl.

60. Ve vztahu ke shora uvedené argumentaci zadavatele má Úřad za to, že zadavatel neprokázal, z jakého konkrétního důvodu není možné, např. smluvně či jiným vhodným způsobem, zajistit bezproblémový chod EIS složeného z modulů od více výrobců. Úřad má za to, že šetřený požadavek byl zadavatelem do zadávacích podmínek vtělen nikoli z důvodu objektivní nemožnosti zajistit řádné fungování EIS složeného z modulů vícero výrobců, ale toliko ze subjektivních důvodů založených na negativní zkušenosti zadavatele se stávajícím EIS. K tomuto Úřad dodává, že v žádném případě nebagatelizuje důvody, které zadavatele ve svém důsledku dovedly ke stanovení předmětného požadavku  a připouští, že zadavatelem popsané fungování stávajícího EIS se nejeví jako zcela optimální, zároveň ale dle názoru Úřadu nelze konstatovat, že by řádné fungování EIS složeného z modulů vícero výrobců nebylo možné zajistit jiným vhodným způsobem při zachování co možná nejotevřenější soutěže mezi dodavateli, než toliko úplným vyloučením takového řešení, a to např. vtělením jednotlivých požadavků na řádné fungování EIS, komunikaci jednotlivých modulů či na způsob odstraňování chyb do zadávacích či smluvních podmínek. V situaci, kdy by zadavatel svoje požadavky na způsob fungování EIS vtělil v potřebné míře detailu do zadávacích podmínek při současném zachování možnosti kumulace modulů různých výrobců EIS, dal by potenciálním dodavatelům možnost si zvážit, zda jsou schopni plnění v požadované kvalitě a při zachování maximální funkčnosti EIS realizovat a tedy podat v zadávacím řízení svou nabídku. Byť tedy Úřad nepřehlíží, že zadavatel byl při stanovování předmětného požadavku veden snahou předcházet v budoucnu problematickým situacím a zoptimalizovat fungování EIS, coby klíčového systému pro správu svěřené agendy, nelze za daných okolností konstatovat, že by zadavatelem zvolené řešení, resp. šetřená zadávací podmínka odpovídala požadavkům zákona, když stanovením předmětného požadavku zadavatel nepřípustně omezil okruh potenciálních dodavatelů, aniž by pro to existovaly objektivní důvody.

61. Úřad tedy v souvislosti s posouzením předmětného požadavku uzavírá, že požadavek zadavatele na jediného výrobce modulů EIS byl stanoven v rozporu se zákonem, přičemž zadavatel Úřadu nepředložil žádné objektivní zdůvodnění, které by tento požadavek obhajovalo, a jeho neadekvátní nastavení tak ve svém důsledku působí diskriminačně vůči potenciálním dodavatelům a klade bezdůvodné překážky hospodářské soutěži.

62. Vzhledem ke všemu výše uvedenému proto Úřad rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí.

K výroku II. tohoto rozhodnutí

63. Podle § 263 odst. 3 zákona platí, že stanoví-li zadavatel zadávací podmínky v rozporu s tímto zákonem, Úřad uloží nápravné opatření spočívající ve zrušení zadávacího řízení.

64. Úřad ve výroku I. tohoto rozhodnutí konstatoval, že zadavatel při zadávání veřejné zakázky stanovil zadávací podmínky v rozporu se zákonem.

65. Vzhledem k tomu, že došlo k naplnění podmínky dle § 263 odst. 3 zákona, je Úřad povinen rozhodnout o uložení nápravného opatření spočívajícího ve zrušení zadávacího řízení.

66. S ohledem na výše uvedené skutečnosti rozhodl Úřad o uložení nápravného opatření tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozhodnutí.

K výroku III. tohoto rozhodnutí

67. Podle § 263 odst. 8 zákona platí, že ukládá-li Úřad nápravné opatření s výjimkou zákazu plnění smlouvy, zakáže zároveň zadavateli až do pravomocného skončení řízení uzavřít v zadávacím řízení smlouvu; rozklad proti tomuto výroku nemá odkladný účinek.

68. Výše citované ustanovení formuluje jako obligatorní součást rozhodnutí Úřadu o uložení nápravného opatření (s výjimkou zákazu plnění smlouvy) rovněž výrok o tom, že zadavatel až do pravomocného skončení správního řízení nesmí uzavřít smlouvu v zadávacím řízení, přičemž tento výrok působí právní účinky již dnem vydání tohoto rozhodnutí (a tedy i u nepravomocného rozhodnutí). Tento zákaz uzavřít smlouvu se ukládá z důvodu, aby se zadavatel nemohl vyhnout splnění uloženého nápravného opatření uzavřením smlouvy ještě před nabytím právní moci rozhodnutí.

69. Vzhledem k tomu, že Úřad tímto rozhodnutím ve výroku II. uložil nápravné opatření spočívající ve zrušení zadávacího řízení na předmětnou veřejnou zakázku, zakázal zároveň ve výroku III. tohoto rozhodnutí zadavateli až do pravomocného skončení tohoto správního řízení uzavřít v zadávacím řízení smlouvu na veřejnou zakázku.

K výroku IV. tohoto rozhodnutí

70. Podle § 266 odst. 1 zákona je součástí rozhodnutí Úřadu, kterým se ukládá nápravné opatření nebo zákaz plnění smlouvy, též rozhodnutí o povinnosti zadavatele uhradit náklady správního řízení. Náklady řízení se platí paušální částkou, kterou stanoví Ministerstvo pro místní rozvoj vyhláškou. Příslušná vyhláška č. 170/2016 Sb., o stanovení paušální částky nákladů řízení o přezkoumání úkonů zadavatele při zadávání veřejných zakázek, stanoví v § 1, že paušální částka nákladů řízení o přezkoumání úkonů zadavatele, kterou je povinen zadavatel uhradit v případě, že Úřad rozhodl o uložení nápravného opatření nebo zákazu plnění smlouvy, činí 30 000 Kč.

71. Vzhledem k tomu, že Úřad tímto rozhodnutím ve výroku II. uložil nápravné opatření spočívající ve zrušení šetřeného zadávacího řízení, rozhodl Úřad o uložení povinnosti uhradit náklady řízení, jak je uvedeno ve výroku IV. tohoto rozhodnutí.

72. Náklady řízení jsou splatné do dvou měsíců od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí na účet Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže zřízený u pobočky České národní banky v Brně číslo 19–24825621/0710, variabilní symbol 2024000395.

POUČENÍ

Proti tomuto rozhodnutí lze do 15 dní ode dne jeho doručení podat rozklad k předsedovi Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, a to prostřednictvím Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže – Sekce veřejných zakázek, třída Kpt. Jaroše 1926/7, 602 00 Brno. Včas podaný rozklad proti výrokům I., II. a IV. tohoto rozhodnutí má odkladný účinek. Rozklad proti výroku III. tohoto rozhodnutí nemá podle § 263 odst. 8 zákona odkladný účinek. Rozklad a další podání účastníků učiněná v řízení o rozkladu se podle § 261 odst. 1 písm. b) zákona činí výhradně prostřednictvím datové schránky nebo jako datová zpráva podepsaná uznávaným elektronickým podpisem.

otisk úředního razítka

v z. Ing Petr Vévoda

Mgr. Markéta Dlouhá

místopředsedkyně

Obdrží:

město Zábřeh, Masarykovo náměstí 510/6, 789 01 Zábřeh

Vypraveno dne

viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy